ContessaNicoletta´s story

26. ledna 2011 v 10:34 | Aglája |  Literární okénko - ostatní

Eleventh Part

17. listopadu 2010 v 13:48 | ContessaNikoletta |  Je to ve hvězdách
Mixovalo se ve mně několik tisíc pocitů - překvapené,zděšená,radostné,nevěřícné i ty, které nemají jméno. Nevěděla jsem co mu na to mám říct….Mám ho pochválit? Začít se mu smát? Vypustit ty slzy,které mě pálí v očích? Prostě jsem nevěděla …

Najednou mě popadly úplně jiné myšlenky - Co když mě kousne? Co když umřu? Miluju ho,ale že by musel pít moji krev,to se mi moc nezamlouvá…. Doufala jsem že tenhle horor hodně rychle skončí… "Co si o tom myslíš?" Zeptal se nevinně. Jakoby se nic nedělo…. "Co si o tom asi tak můžu myslet?? Chrisi ty jsi upír! Proč mi to říkáš až teď?? Nebo spíš proč mi to teď říkáš?" Ten nával vzteku jsem zkrátka nevydržela a začala jsem brečet. "Miláčku je mi to strašně líto. Nechci abys kvůli mně plakala. Promiň" Začal se omlouvat. Což akorát způsobila nával nových slz. "Proč brečíš? Prosím, řekni mi to. Nevydržím ten pohled na tebe. Řekni,co mám udělat aby ti bylo lépe,a já to hned udělám. Mluv se mnou..Prosím" Jeho hlas byl skleslý,sklamaný..Zoufalý.. Co jsem to za holku?? Kdyť ho mučím. Já jsem postrach kluků. Oh bože. Nenapadlo ě nic jiného, tak jsem se k němu zkrátka naklonila, pevně ho objala… "Miluju tě..Ať jsi co si…" Zašeptala jsem mu do ucha. "Miluju tě. A mrzí mě,že si kvůli mně musíš tohle protrpět." Co protrpět? Já netrpím. Jen jsem občas přecitlivělá. Chtěla jsem mu to říct, ale polibek mě umlčel. Po chvilce jsem se mu vymanula z objetí a začala jsem pokládat otázky…. "Tím,že teď vím co jsi..No víš..Mění se tím náš vztah? Mění se tím vůbec něco, nebo může všechno zůstat v normálu?" "Já nevím co si pod tím,že jsem upír, představíš. Všechno samozřejmě zůstane při starém. Jen tě možná budou děsit noční můry o upírech. To je asi vše.." "Chrisi..Omlouvám se za mojí první reakci…Ale byla jsem zmatené a nevěděla jsem,co dělat. Odpustíš mi?" Zeptala jsem se provinile. Asi protože jsem se provinile cítila. Cítila jsem se hrozně. "Ty má malá,roztomilá princezno. Ty se mi nemáš za co omlouvat a já ti nemám co odpouštět. Vlastně mě tvá reakce příjemně překvapila. Čekal jsem spíš že začneš ječet,jančit,běhat dokola a něco podobného. A ty si se rozbrečela. Na to jsem ani nebyl připraven. Nechci tě ztratit. Ty jsi ta vyvolená. Ta stvořená pro mě." "Ah..To je krásný. Jsem ráda že tě mám. A nechci aby tohle někdy skončilo. A teď.. Můžu mít prosbu?" Zeptala jsem se s ďábelským jiskřením v očích. "Cokoliv" A vtiskl mi polibek do vlasů. "Řekni mi,jaké to je být upírem? Jak dlouho žiješ? Řekni mi všechno." Zeptala jsem se s nedočkavým chtíčem. "Čekal jsem,kdy se zeptáš. Doufám že nemusíš být brzo doma a že se moc nebojíš." Šibalsky se usmál a začal vyprávět svůj příběh….
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama